Jak se KyR podílel na vánočním videu ČVUT FEL? Rozhovor s Jiřím Zemánkem

21.12.2023 - 15:00
Už jste viděli vánoční video ČVUT FEL? Na videu jsme se hojně podíleli i my! Kdo se objevil v jakých scénách a jak se nám povedlo přimět přístroje zahrát vánoční píseň si můžete přečíst v našem rozhovoru s Jirkou Zemánkem!

Na vánoční video ČVUT FEL se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=QGhB6Kg9r9g.

Jak vzniklo téma k letošnímu vánočnímu videu? Koho toto téma napadlo?

Jedna hypotéza je ta, že téma navazuje na tradici vánočních videí. Budu znít nabubřele, ale s tou jsme před lety začali právě my. S kolegou jsme chtěli vymyslet nějaký způsob, jak pobavit kolegy před Vánoci a udělat si radost. A tak jsme dali dohromady video, kde jehličková tiskárna hraje Nesem vám noviny. Neplánovali jsme dělat další, ale o rok později jsme nakonec dělali interaktivní stromeček na mazací tramvaj, pak animované vánoční koule, opět za pomocí stroboskopického efektu. Tahle série se zalíbila našemu PR, takže jsme před dvěma lety pokračovali s videem s roboty a minulý rok se využila instalace ze Signal festivalu. Letos jsme původně žádný nápad neměli, ale vzpomněli jsme si na nedávno natočený medailonek s bývalým studentem, a teď už kolegou, Krištofem Pučejdlem. Ten u mě dělal diplomku na téma Rijkeho varhan, a navíc také hraje v akademickém orchestru. Takže tady asi vznikla ta myšlenka na hudební vánoční video…  

 

Kdo z KyRu se na vánočním videu podílel? 

To bude těžké, na někoho nezapomenout. Já s Krištofem Pučejdlem, poté také Martin Hlinovský, který na závěr videa, kde mají party roboti, přinesl robota Ludvíka. Podílel se i Bedřich Himmel s roboty SPOT nebo Matěj Hoffman s kolegy a jejich humanoidními roboty. Dále také náš diplomant Petr Brož, který připravoval sekvenci, ze které se bohužel do finálního střihu moc nedostalo. A mimo jiné je tam také naše paní sekretářka, která zastoupila jednoho vystupujícího.  

 

Sboristu nebo někoho jiného? 

Ne, paní sekretářka hrála na kyvadla. Ten člověk, jehož to byl vynález, byl totiž v porodnici. Shodou okolností na natáčení nedorazil ani pán, který měl interaktivní žonglovací míčky a měl žonglovat, protože skončil v nemocnici. Onemocněl také skladatel, takže to bylo velmi divoké natáčení.  

 

Vzhledem k okolnostem se ale video opravdu vydařilo! 

To ano, na to, že nám tam vypadli tři lidi, co tam měli být. Tak to byla taková improvizace. 

 

A kdo si nakonec vzal na starosti žonglování? 

Nějaký žongléř, kterého si (tvůrci videa) našli. Já jsem se tedy mimochodem taky pokoušel, protože mám svítící žonglovací míčky. Autoři ale potřebovali, aby to video nějak logicky navazovalo.  

 

Jakým způsobem jste se na vánočním videu podíleli?

Tak jednak jsme společně s Radovanem Sukem dávali dohromady ten koncept. Doporučili jsme Adama Sporku, absolventa ze sousední katedry, který dělá hudbu do her, aby se postaral o tu hudební část. Ten nám dal navíc kontakt na skladatele Jana Kavana, který se té příležitosti chopil. Na začátku jsme dávali dohromady nějaký řekněme ideový dokument a potom také technologie, které by se ve videu mohly objevit. Přemýšleli jsme nad mnoha různými zařízeními, ale ne se všema to nakonec vyšlo. Někdy to bylo nad možnosti těch technologií, někdy to bylo zkrátka nad naše síly. 

 

Nad jakými technologiemi jste uvažovali, se kterými to nakonec nevyšlo? 

Měli jsme připravenou docela pěknou hračičku, která původně vychází z bakalářské práce. Jmenuje se to Gaussova fontána a toto zařízení vychází z něčeho, čemu se říká Gaussovo dělo. Ve zkratce to střílí kuličky a vychyluje je to různým směrem. Idea byla taková, že kolem toho bude zvonkohra, na kterou by to hrálo. Bohužel se požadavky skladatele neprotnuly s tím, co toto zařízení zvládne. Máme i další hudební projekty, které jsme připravovaly a které nakonec zůstaly v zásobníku. Tak třeba příště.  

 

Na co se využívané technologie ve videu (Rijkeho varhany, ferrofluid…) běžně používají? 

Obecně jsou to experimentální systémy, na kterých se něco buď zkoumá, nebo se používají pro výuku. Konkrétněji ty Rijkeho varhany jsou jakoby systém, na kterém se dá zkoušet složité řízení. Vzniklo v rámci diplomové práce a využívá se ke zkoumání řízení systémů ve kterých dochází k termoakustické nestabilitě. Typickou aplikací jsou třeba spalovací motory. Ten jev se tedy vyskytuje v reálných systémech. My jsme ale chtěli postavit něco, profesor Šebek tomu říká avantgardního. Schválně jsme z toho tedy postavili hudební nástroj. Dále se ve videu objevil ferrofluid, což je platforma, která se používá na experimenty pro manipulaci s magnetickým polem. My na tom zkoumáme algoritmy nebo programy, které řídí bezkontaktní manipulaci. Běžně se tam pohybují kovové předměty, platforma ale umí rozpohybovat i kapalinu. Pokud se navíc napájí nějakým signálem se slyšitelnou frekvencí, tak trochu hraje. To, co můžete slyšet ve videu je tedy skutečně zvuk, který dělá ta platforma, jen velmi zesílený. Opravdu je to propojené, to, co vidíte, jak to vypadá, tak to opravdu hraje. Dále tam byly dva systémy založené na interakci člověka se strojem. Žonglovací míčky, co se objevily ve videu, byly popravdě docela hloupé, ten zvuk byl proto nahraný pomocí míčků, které zaznamenávají pohyb a podle toho upravují, spouštějí nebo modelují nějaké zvukové samply. To samé platí pro ta kyvadla. Uvnitř nich se nachází bezdrátové senzory, které snímají polohy a podle té ovlivňují zvukový syntetizátor. 

 

Takže ten zvuk šel přímo z míčků a kyvadel, nebo se do videa přidával až dodatečně? 

Videu nebylo synchronní, protože by to bylo hrozně náročné nahrát. Pro zjednodušení se proto zvuk a obraz snímal odděleně. Zvuk se skutečně generoval těmi zařízeními, akorát někde jinde. Například nahrát tu magnetickou kapalinu, když je kolem hluk, by bylo opravdu těžké. Takže se to nahrávalo tady. Spustit ta zařízení tak, aby u toho generování zvuků vypadala pokaždé stejně, je naopak snadné. Proto jsme je nejdříve spustili tady, nahráli zvuk a úplně stejně jsme je pak spustili na natáčení a nahráli obraz. 

 

Jak se vám povedlo dostat z těchto technologií tóny z vánoční písně We Wish You a Merry Christmas? 

Výchozí informace pro nás byla ta, že ty technologie umí generovat zvuky. Potom se na ně přišel podívat skladatel s filmařem, aby si je prohlídli, zjistili, jak vypadají a co dělají. Na základě toho skladatel pro daná zařízení vždy něco zkomponoval a zeptal se nás, jestli by to bylo proveditelné. Takhle právě z konceptu vypadla ta Gaussova fontána, kde byl požadavek, aby cinkala 200 kuliček za minutu, což nebylo realizovatelné. Takže z toho byl skladatel trochu nešťastný, my trochu nešťastní… Ono, kdyby byl požadavek, aby na konci například udělala triangl, tak by to bylo samozřejmě bez problému. Teoreticky by šla zvládnout i ta verze s 200 kuličkami, kdyby se to dohnalo střihem. Ale pak už na to nebyl čas, hodně věcí se řešilo na poslední chvíli. To je taková moje špatná vlastnost, že jsem přehnaně optimistický a přijde mi, že vše bude za chvíli hotové.  A když na to přijde, tak to pak nefunguje, nebo to trvá déle, než jsem myslel. V mém případě to pak vypadá tak, že tady musím trávit večery místo toho, abych šel domů, protože zjišťuji, proč netroubí trubky a tak. 

 

Já to vnímám jako dobrou vlastnosti! Aspoň se nemusíte tím problémem tak dlouho stresovat.

To je pravda, aspoň to eliminuje to množství času, které nad tím člověk stráví a kdy se trápí. O to víc to ale pak tzv. bolí. 

 

Takže to byl trochu takový pokus omyl, dá se říct?

Trošku, spíše bych ale řekl proces tam a zpátky. Konvergovali jsme zkrátka k nějaké konkrétní představě. Ten, kdo vymýšlel hudbu to musel vymyslet tak, aby to odpovídalo těm technologiím a technologie se snažily přiblížit k tomu, co zamýšlel skladatel. Skladatel například chtěl, aby v písni bylo něco rytmického. Tak přišel s nápadem, jestli nenahrajeme 3D tiskárnu, která pohyby vytváří rytmus. Tenhle nápad bohužel přišel den před natáčením. My to ale stejně během večera dali dohromady, ale poté už neproběhlo to schvalovací kolečko, takže se 3D tiskárna do scénáře nedostala. 

 

A natáčeli jste nějaké věci, které se nedostaly do finálního sestřihu? 

To už ne. Na místě jsem měl nachystané jednotlivé technologie, například i ten plivač kuliček. Ale už na to nebyl čas. Natáčení bylo zkrátka hodně poznamenané tím, že na místě nebyl skladatel ani dva vystupující. Jednotlivé scény se navíc natáčely dost poctivě, z různých úhlů, s různými nájezdy, takže to trvalo poměrně dlouho a byli jsme ve skluzu oproti očekávání. 

 

Tak to by příště chtělo protáhnout natáčení na dva dny. To zní velice náročně. 

No to teda. Ona se toho účastnila i spousta dalších lidí, kteří tam nejsou vidět. Museli jsme například vyklidit celou strojovnu, kde je strašný nepořádek. Takže náš kolega Tomáš Haniš s jeho skupinou obětavě vynášeli všechny věci. Pomáhali nám i další kolegové od nás, protože to opravdu znamenalo spoustu praktické práce, která není vidět. Někdo musel například vypojit všechny počítače, odnést je společně se stoly, posbírat části experimentů a přemístit je. A to samé pak vrátit přesně tam, kde to bylo předtím a opět zapojit. To není na chvíli. 

 

Takže se to natáčelo tady na Karlově náměstí? 

Ano, ve strojovně.  

 

Poslední otázka na závěr. Co pro vás bylo náročnější? Upravit technologie, aby hrály vánoční píseň, nebo samotná tvorba videa? 

Myslíte natáčení? Ne, to natáčení je už taková třešnička na dortu. Já si takové věci spíše užívám, baví mě pozorovat ty procesy a lidi. Na natáčení jsem vzal dokonce i syna, kterého to hrozně zajímalo. Jasně, je to intenzivní, člověk se musí soustředit, aby ty věci fungovaly, ale příprava je mnohem náročnější. Minimálně časově. Natáčení ale trvalo jenom den a opravdu jsem si ho užil.